Názory
komentáře, glosy, reakce
Laudatio k udělení medaile Václavu Plechatému
Vážené dámy, vážení pánové,
kdyby měl Václav Plechatý zasypat okolí svého nenápadného zahradního ateliéru všemi hoblinami a pilinami, které odlétaly při jeho celoživotní řezbářské práci, bylo by půvabné kateřinské údolí dnes pokryto vrstvičkou voňavého lipového sněhu. I to jasně svědčí o tom, že byste asi jen marně hledali výtvarníka, který je s naší libereckou kotlinou spjatý více.
Dnem svého narození sice Václav Plechatý bezprostředně zmeškal tzv. Vítězný únor, pro něj samotného, výtvarné umění i všechny jeho obdivovatele ale byl ten 26. den února roku osmačtyřicátého vpravdě šťastným. Svůj talent si musel patrně dobře uvědomit už velmi brzy, protože ho to ke dřevu a řezbařině vábilo od mládí. Ostatně, takhle to mladické souznívání se dřevem popsal sám: "Vše začalo tím, že jsem v mládí sbíral samorosty, odřezával části různých keřů a stromů, ty jsem zbavil přebytečného materiálu a pak jsem například vyřezával ruce, obličej apod. Také jsem sbíral kořeny, které jsem vyčistil, případně upravil a napustil. Kromě toho jsem dělal různé lodičky, koráby a další předměty z modřínové a borovicové kůry. Také jsem začal dělat intarzie, ale tenkrát to bylo považováno za kýč. Byla to ale zajímavá práce a moc mě to bavilo. Problém ale byl v tom, že jsem musel spolupracovat s truhlářem, aby můj výtvor dobře nalepil na podklad, aby to drželo a nekroutilo se. To byla taková čistá práce, při které jsem se setkával s krásnými strukturami a úžasnou barevností jednotlivých dýh."
Původně vyučený konstrukční zámečník řezbařině a později i grafice naplno propadl po autonehodě v roce 1971, kdy musel odejít do částečného invalidního důchodu. Jako profesionální výtvarník pak začal pracovat po sametové revoluci v třiadevadesátém. Rukopis Václav Plechatý je naprosto nezaměnitelný a zahrnuje především reliéfní a figurální tvorbu. Jeho nejčastějšími postavami jsou kromě domácích zvířat převážně běžní lidé veškerých možných profesí a ve všech možných životních situacích. Václavu Plechatému se zkrátka stačí jenom dívat kolem sebe a s laskavostí umělce to zachytit v hmotě. Hledáte-li ale nejtypičtější mistrovu figuru, bude to nepochybně cirkusový klaun. Ty má totiž opravdu rád. A myslím, že jsou blízcí hlavně jeho duši, které je také tak trochu komediantská.
Víte, kde je v Liberci Zlatá ulička? Tak právě tam má Václav Plechatý svou líbeznou řezbářskou zahradu. Pokud byste se rozhodli ji navštívit, vyšetřete si rozhodně dost času. Nejen proto, že tam je hodně věcí k vidění. Jedno z mnoha dalších přirozených nadání Václava Plechatého je totiž i poutavé líčení, takže vám tu řezbářskou či grafickou krásu vůkol doprovodí i záživným vyprávěním. Každá jeho figura, každý dlátkem zachycený motiv má svůj vlastní příběh, který vám k tomu mistr rád dopoví. Bez toho všeho by to byla tak nějak jen polovičatá návštěva. Něco o tom sám vím – dvě tři hodiny, žádná doba. Ale jsou to krásné chvíle listování lipovými výtvory, grafickými tisky a udiveného naslouchání.
Jednou z mistrových nejznámějších veřejných prací je figurální a reliéfní výzdoba orloje v Kryštofově Údolí. Zhruba sedmdesáticentimetrové postavy 12 apoštolů, svatých Barbory a Kryštofa, ponocného s pejskem, dvanáctero měsíčních znamení i majestátní luneta v centru budovy, která zpodobňuje život na vesnici, jsou dokonalou kombinací řezbářské preciznosti a hravosti, do detailu propojené s neopakovatelným geniem loci. A přestože už orloj bohužel pravidelně odbíjí na jiném místě Libereckého kraje, Plechatý v něm pořád zůstal Plechatým, tedy řezbářem hodným obdivu.
Mohl bych vám tady o Václavu Plechatém vyprávět ještě drahný čas – třeba jaké dřevo používá a jaké zase ne, jak ho skladuje, připravuje a lepí, jaká dlátka bere do ruky (a že ta opravdu kvalitní rozhodně nekoupíte v hobbymarketu), jak je správně na dřevo nasazuje a také jak řezbařina – přestože celoživotní láska – opravdu bolí. Mohl bych vám o tom všem vyprávět ještě hodiny. Ale bylo by to všechno zbytečné. On už si to totiž za chvíli velmi poutavě dopoví sám.
Vážené dámy, vážení pánové,
náš dnešní laureát za chvíli z rukou pana primátora převezme vysoké ocenění jako výraz díků statutárního města Liberec a jeho obyvatel za svůj mimořádný příspěvek v oblasti výtvarného umění. Přejme mu společně pevné zdraví, ještě dlouhý a spokojený život a neutuchající činorodost.
Vážený pane Václave Plechatý,
přijměte prosím ode mě srdečné blahopřání k dnešnímu udělení Medaile města Liberec.
12/11/2024