ZŠ mají po konkurzech na ředitele

Liberecké základní školy mají za sebou konkurzy na ředitele, jimž letos končilo zákonné šestileté funkční období. V tuto chvíli už zbývají jen dvě poslední - ZŠ Oblačná a Ještědská, které přijdou na řadu ve druhé polovině roku. Jak se asi dalo předpokládat, všichni kandidující ředitelé s velkým přehledem obhájili své posty, když hlasování sedmičlenné výběrové komise, složené dle školského zákona, bylo až na jednu výjimku jednomyslné.

Není to vůbec špatná zpráva, protože tím ředitelé prokázali svou kvalitu a mohou dále pokračovat ve strategickém střednědobém úkolu, který jsme jim jako rezort školství v září 2016 zadali - plynule zvyšovat kvalitu vzdělávání hned v několika směrech. Budu jim v tom držet palce.

Co konkurzy ukázaly? Především to, že místo ředitele není i přes svou atraktivitu finanční (průměrný měsíční plat šplhá k 60 tisícům Kč) nikterak vyhledávané hlavně pro svou byrokratickou přebujelost. Zkrátka ředitel, který ručí svou hlavou jako jediný za školu jako celek, je dnes především úředník, čelící každoročně záplavě papírování (hlavní zásobitel je stát) a rovněž častým kontrolám státních úřadů. To, že liberecké školy dokáží v této přetahované se státem pravidelně obstát bez jakýchkoli ztrát, svědčí o tom, že jsou v tomto směru dobře řízeny.

Na druhou stranu dlouhodobě opakuji, že je stále co zlepšovat, a to mj. v obsazení pedagogického sboru, v zavádění inovativních i neformálních forem výuky a zejména v otevírání škol směrem k veřejnosti a dalším aktérům vzdělávání.

Jak na kvalitu vzdělávání?

Jsem ale také naprosto přesvědčen, že kvalitu našich škol není možné změnit skokově a ze dne na den. Školství je oblast silně konzervativní, s přirozenou obavou ze změn, jakkoli žádoucích. Je třeba tedy velmi dobře připravit především zaměstnance na zavádění změn a získat je pro ně, příp. se s těmi neadaptabilními rozloučit. Jen tak to může fungovat, taková je realita. A máme ve městě řadu základních škol, které tuto cestu beze strachu nastoupily a mohou směle ukazovat těm zbývajícím dobré příklady praxe. I to je v procesu vzájemného učení nezbytné.

Svou roli sehrává i zřizovatel, tedy město zastoupené rezortem školství. Stanovili jsme komplexní strategii, vytváříme na školy stálý přiměřený tlak a každoročně plnění daných cílů vyhodnocujeme (letos podruhé). Kam chceme školy posouvat, je možné sledovat mimo jiné na mém profilu (https://www.ivanlangr.cz/ke-stazeni/), kde jsou k dispozici jak stanovené střednědobé cíle, tak každoroční přehledy o činnosti škol.

A co rodiče?

Jsem velkým příznivcem otevírání škol směrem k rodičům a musím říci, že za poslední čtyři roky naše ZŠ v tomto směru zásadně pokročily. Už zdaleka neplatí, že rodiče zůstávají izolovaně před branami, ale školy se je naopak snaží velmi činorodě vtahovat do mnoha svých aktivit a využívat jejich znalostí a dovedností. Je to jediný způsob, jak veškeré vzdělávací procesy učinit transparentními, jak využít mnoha dobrých nápadů, jak školy přetvořit ve více komunitní. Královská knihovna v dánské Kodani má ve štítu heslo Společně budeme chytřejší; kdybych je měl parafrázovat pro potřeby našich ZŠ, změnil bych poslední slovo na kvalitnější.